PŘEDSTAVUJEME REALIZAČNÍ TÝMY
SK HS KROMĚŘÍŽ
MAREK ZDRÁHAL
- hlavní trenér mladších žáků, kategorie U13
Narozen 13. DUBNA 1973 (47 let), trenérské vzdělání: UEFA A LICENCE
Hráčská kariéra
Moje hráčská kariéra je ryze okresního charakteru. Začal jsem na slavném "Rejdišti" v Kroměříži jako šestiletý kluk v roce 1979. Do starších žáků jsem působil v Hanácké Slavii Kroměříž. Později v dorostu jsem přestoupil do Slavoje Šelešovice, kde mně zastihl přechod do mužské kategorie. Tehdy jsem nakoukl na jediný rok do krajských soutěží, I.B třídy, kde tehdy Slavoj Šelešovice dvě sezóny působil. A pak následovaly týmy v Okresním přeboru Kroměříž, někdy Okresní soutěži. Bařice, Němčice, Viktoria Kroměříž, Rataje (týmy A i B). Zahrál jsem si i za Dřínov, Troubky a Skaštice. Před několika lety jsem se vrátil i hráčsky do Hanácké Slavie, kde jsem působil v tehdejším B-týmu a myslel, že zde své hráčské působení ukončím. Po neslavném ukončení činnosti rezervy Kroměříže, jsem přestoupil do "svých" Šelešovic, kde jsem se stal hrajícím trenérem. Po ukončení fotbalového života Slavoje Šelešovice v minulém roce, jsem se vrátil jako hráč zpět do Hanácké Slavie, kde jsem součástí nově vniklého B-týmu. Mým snem je nastoupit za "béčko" k mistrovskému utkání a uzavřít tak kruh mé hráčské činnosti právě v milovaném klubu. Pro zajímavost při svém pětiletém působení v anglickém Liverpoolu jsem odehrál několik utkání tzv. "Sunday League", což bych považoval za obdobu našeho Okresního přeboru.
Trenérská kariéra
SK HS Kroměříž - U8 až U15, muži B
Slavoj Šelešovice - muži
Výběry OFS Kroměříž, KFS Zlín
Jak jsi se dostal k trénování?
K trénování mě dovedl trenér Baďura. Přišel jsem trénoval jako poměrně mladý kluk, někdy v roce 1999, myslím. Měl jsem štěstí, že jsem působil ze začátku u ročníků narození 1991 a 1992, v nichž působili výborní hráči. Mým kolegou byl také Honza Páník. Na spolupráci s ním vzpomínám velmi rád.
Kdy a jak si přišel do HS?
Do Hanácké Slavie mě přivedla hráčská kariéra někdy v šesti letech. S přestávkami, z různých důvodů, v klubu působím až do dnešních dnů, tedy nějaký 41 let.
Jsi v klubu opravdu velmi dlouho. Jaké pozice si za tu dobu vystřídal?
V klubu jsem působil a nyní opět působím jako hráč a trenér. Byl jsem sekretářem klubu, manažerem mužů při působení ve druhé lize. Jsem také předseda kontrolní komise Hanácké Slavie Kroměříž, z.s.
Zažil si mnoho událostí. Vzpomínáš na některé více než na ostatní?
Za mého působení v klubu se udála spousta změn a vystřídalo hodně trenérů, hráčů i "bafuňářů". Dnešní situace se nedá s minulými lety moc srovnávat. Klub a lidé v něm se formovali stejně jako celá naše společnost posledních dvacet let, o kterých tu mluvím. Já samozřejmě nejraději vzpomínám na rok 2004, kdy jsem byl zároveň sekretářem, manažerem Á-týmu a trenérem mládeže. Tehdy se tu hrála druhá liga a pro mě to bylo vrcholem funkcionářské kariéry.
Druhou nejvyšší soutěž si zažil na vlastní kůži. Dovedeš si představit, že by se opět v Kroměříži hrála?
Dovedu si představit, že by se v Kroměříži hrála druhá liga. Nejen proto, že už jsem to zažil, ale hlavně proto, že lidé, kteří v současné době klub vedou, ty podmínky vytvářejí tak, že je to opravdu možné. Pevně věřím, že v Kroměříži druhá liga znovu bude. Kroměříž si ji bezesporu zaslouží.
Jsi mimo jiné i předseda trenérsko-metodické komise na OFS Kroměříž. Jak vidíš okresní fotbal v této době?
Okresní fotbal za poslední roky výrazně upadá. Ale není to asi úplně jeho vina. Je to společností. Zájmy dětí se rozdrobily na moc aktivit. Všichni chtějí všechno tak trochu zkusit. Priority dospělých hráčů se výrazně mění. Dnes hrají Okresní přebor i hráči mezi 40-50 lety, což by před dvaceti pěti lety byla téměř rarity. Pokud člověk dělá moc věcí najednou, nemůže být potom v té jediné např. nejlepší. Při vší úctě k současným hráčům, zápas Okresního přeboru dnes a před 25 lety se vůbec nedá srovnávat. Tehdy byla kvalita o dvě soutěže vyšší.
Aktivně se podílíš jako trenér OFS i na spolupráci s kluby. Jaká vnímáš tuto důležitou úlohu okresního fotbalového svazu?
OFS odvádí na okrese neskutečnou práci. Kromě organizování soutěží výrazně podporuje mládežnický fotbal a dělá pro malé kluky a holky maximum. Jako trenér výběrů okresu to mohu jen a jen kvitovat. Nové vybavení, trenéři s UEFA A vzděláním jsou samozřejmostí. Co se spolupráce s "hanáckou" týče, je to podobné. Jako největší klub v regionu má absolutní podporu OFS. Provázanost a komunikace jen zvyšuje kvalitu výkonů kluků z menších klubů, kteří v rámci okresní "reprezentace" působí. Já vždycky říkám, že každý reprezentant je z nějaké vesnice. A my trenéři k tomu musíme tak přistupovat. Dát klukům z regionu možnost spolupracovat, konfrontovat jejich hráče s vyšší úrovní.
Prošel jsi jako trenér mnoha mládežnickými kategoriemi. Co vnímáš jako společný faktor všech věkových období?
Pokud je trenér empatický člověk, rozumí lidským potřebám, strachům, radostem a životu, je schopen dostat hráče, jak se říká do "hry". Zaujmout jejich smysly, v dobrém slova smyslu je "zblbnout do fotbalu". V tom případě je jedno, jestli je hráči 6, 12, nebo 19 let.
Každý hráč potřebuje pozornost trenéra. Co je společné pro všechny hráče nezávisle na věku, nebo postu, který hraje?
Pětileté působení v srdci fotbalového "Albionu", Liverpoolu, mi ukázalo jednu zásadní věc. Bez vášně v srdci a hlavě, je fotbal jen hrou, ale s touto emocí se stává něčím důležitějším, než za co ho považujeme. Ne náhodou my Češi v souvislosti s fotbalem nikdy slovo vášeň nepoužijeme, ale v Anglii ho slyšíte téměř neustále. Tohle musíme do hráčů dostat, čím dříve, tím lépe.
Jak hodnotíš ročník 2008, který právě trénuješ?
Ročník, který právě trénuji, se mi hodnotí opravdu těžko. Na jedné straně spousta šikovných kluků, pro které je fotbal vším. Na druhé straně "kroužkaři", kteří mají fotbal jako doplněk "zdravého způsobu života". To, ale není jejich chyba. Doba se mění, zbožňování dětí ze strany rodičů se zvyšuje, tím tzv. komfortní zóna pro děti je větší a větší a není proto divu, když někteří kluci stagnují a nevyvíjí se. Vzhledem k tomu, že už jsem působil u mnoha ročníků a že jsem více méně "specialista" na mladší žáky, vidím toto jako hlavní problém dneška.
Je v tvém ročníku budoucí reprezentant?
To je těžko říct, jestli je v týmu budoucí reprezentant. Dva až tři hráči jsou fyzicky ochotní jít na doraz po celou dobu výkonu. To je první předpoklad toho být top hráčem. O to více se v tréninku musí věnovat činnosti s míčem, což je pro fotbal samozřejmě kromě fyzické kondice stejně důležité. Ale já jsem životní optimista, takže budoucí reprezentant v týmu je.
Dokážeš říct jak moc a v čem se klub za ty roky, co v něm působíš, změnil?
Za těch 40 let, co jsem součástí "hanácké" se změnilo téměř všechno. Fotbal je jiný, trénuje se jinak, vše je o detailech. A hlavně se mění lidé. Hráči, funkcionáři, fanoušci. Je těžko kohokoliv zmínit, abych neurazil jiné. Ale jedno jméno, kromě trenéra Baďury, který stál u mých trenérských začátků, zmínit musím. Po mé pětileté anabázi na Anfieldu v Liverpoolu, a neúspěšné fotbalové štaci v Polsku jsem se vrátil do Kroměříže, do Hanácké Slavie, díky Karlu Heinzovi, který mě nasměroval k mé současné činnosti a bez něhož si současnou "hanáckou" nedovedu představit. Jeho práce si velmi vážím.
Klub udělal za dlouhá léta obrovský progres. Nicméně, kdyby si měl možnost cokoli změnit, co by to bylo?
Změnu by zasloužili především všichni trenéři mládeže. A to v jejich finančním ohodnocení. Děláme stejnou práci jako učitelé, vychováváme děti, vedeme je příklady, trávíme s nimi víkendy, soustředění, věnujeme jim volný čas. Ohodnocení této odpovědné činnosti není dostatečné. Ale to rozhodně nemá být výtkou pro klub Hanácká Slavia Kroměříž. Ta dělá pro své lidi maximum. To je problém institucí, které to berou na lehkou váhu a myslí si, že když to trenéři mají rádi, budou to dělat. (Fotbalová asociace FAČR, ministerstvo školství, MěÚ Kroměříž).
Máš nějaké cíle, kterých by si rád dosáhnul v kariéře trenéra?
Věřím, že člověk musí myslet co nevýše, aby dosáhl do nejvýše. Můj trenérský cíl je trénovat Liverpool. Vím, že vzhledem k mé hráčské kariéře to není možné, ale jako sen a pocit to možné je. Na hřišti i na lavičce chceme, aby děti snily a dosáhly díky tomu co nejdál. Proto to musím cítit také tak jako oni. A pokud nevyjde Liverpool, tak určitě bych chtěl trénovat třetiligový mužský tým, kam zatím svým fotbalovým vzděláním dosáhnu. S ročníkem 2008 bych rád dosáhl zejména na fotbalovou kvalitu, protože jednoznačně zde nejsou výsledky tím hlavním.
VŠECHNY ROZHOVORY - ZDE